Leden 2009

4. týden leden

24. ledna 2009 v 14:17 | Stanislav Grim |  Foto týdne

Přidána nová technika: HZS_Chomutov_VEA_Mitsubishi_L200

1. týden leden

4. ledna 2009 v 14:42 | Stanislav Grim |  Foto týdne

Nový článek Samovznícení: ZDE!!!
Nová anketa: ZDE!!!



Samovznícení

1. ledna 2009 v 16:02 | Stanislav Grim |  Požární taktika
Samovznícení je vznícení, při kterém je zdrojem energie potřebné ke vznícení samozahřívání látky. K samozahřívání látky může docházet v důsledku fyzikálních, chemických nebo biologických pochodů. Podmínkou pro samozahřívání, stejně jako pro vznícení, je, aby množství vznikajícího tepla bylo větší něž teplo odváděné.

Jednotlivé procesy samovznícení mohou probíhat různě rychle, od minuty ( organokovové sloučeniny), přes hodiny ( lněný olej), dny ( nitrocelulózové zbytky), týdny ( seno) až po měsíce ( hnědé uhlí), a mohou se vzájemně doplňovat.

Podle procesu ( děje), který se v počátcích samozahřívání podílí na zvyšování teploty, dělíme samovznícení na :
- fyzikální
- chemické
- biologické

a) Fyzikální samovznícení
Příkladem tohoto typu je samovznícení uhlí, které je způsobeno adsorbcí plynů a par na povrchu uhelné hmoty. To způsobuje nárůst teploty asi o 65 oC, při které začíná oxidovat uhlí a proces přechází do samovznícení.

Samovznícení napomáhá:
- skladování ve velkých hromadách ( malý odvod tepla)
- vlhkost
- nestejnoměrná zrnitost ( především přítomnost prachu)
- zbytky jiných hořlavých materiálů
Za ohnisko samovznícení se považuje místo, kde teplota dosáhla 65 oC, nebo kde se teplota během 24 hodin zvyšuje o více než 3 oC.
K fyzikálnímu samovznícení může dojít i ohřevem látky ( např. tepelné samovznícení dřeva, pilin, kalafuny, bavlny, tabáku, papíru, celuloidu apod.) nebo úderem ( např. třaskaviny).

b) Chemické samovznícení
K chemickému samovznícení dochází stykem dvou nebo více látek, při němž probíhá exotermická reakce a uvolňuje se velké množství tepla.

Tyto chemické děje jsou vyvolány:
- stykem s kyslíkem ( u látek samozápalných na vzduchu, jako např. bílý fosfor, organokovy nebo čerstvě připravené práškové kovy)
- stykem s vodou ( sodík, draslík a jejich sloučeniny, karbid vápníku nebo pálené vápno)
- stykem s oxidačními činidly ( oxidovadla značně snižují teplotu vznícení, někdy až na teplotu místnosti)

c) Biologické samovznícení
K biologickému samovznícení jsou náchylné rostlinné materiály, jako je seno, luskoviny, obilniny apod.

Podstatou biologického samovznícení je postupný nárůst teploty v důsledku činnosti mikroorganismů ( bakterií), které vede k zahřívání. Při teplotě asi 70 oC začnou bakterie odumírat. Teplota je však již dostačující pro rozpad některých jednodušších rostlinných látek, z nichž vzniká uhlík. Ten dále funguje jako v případě uhlí - oxiduje, a tím zvyšuje teplotu látky, vzniká další uhlík a při teplotě 250 až 300 oC pak dojde ke vznícení rostlinné hmoty.

Podmínky pro biologické samovznícení jsou:
- vlhkost ( za suché je považováno seno s maximálním obsahem vlhkosti 16%)
- velká hromada ( minimálně asi 3000 kg, tj 35m3)
- minimální doba uskladnění ( 8 až 10 dnů)
- nerovnoměrné rozložení vlhkosti ( různorodá jakost vrstvené hmoty)